V sobotu a v neděli jsme se s Denym vydali až do Ježova u Hodonína, kde se konaly KLZ a KZVP zkoušky pod patronací RK CZ.
24.5.2017 – KLZ – I. cena, 248 bodů – res. CACT, 5. místo
25.5.2017 – KZVP – I. cena, 168 bodů – CACT, CCT, 5. místo
V sobotu ráno jsme nastoupili na naše první Klubové lesní zkoušky v životě. A naše první zkoušková Barva. Již od rána panovalo velké vedro a bohužel moravské lesy neskýtají takovou ochranu před sluníčkem jako u nás na Vysočině. Z tohoto pohledu to bylo velmi náročné a za celý den nebyla příležitost Denyho kdekoliv smočit. Hned ráno nás los vrhnul do skupiny, která začínala Dohledávkou srstnaté, Vyhledáváním, Chůzí u nohy a nakonec i Odložením. Poté následovala Vlečka a jako předposlední disciplína obávaná Barva. Deny začal velmi dobře a z Dohledávky, Vyhledávání a Chůze u nohy jsme bez problémů obdrželi 4ky. Plus pochvala za temperament a ovladatelnost při Vyhledávání. Bohužel při Odložení Deny vstal a popošel 2 krůčky a tak jsme dostali za 3. Bylo to pro mě docela překvapení – většinou leží jak přibitý – nicméně jsme se stále drželi v první ceně a to bylo důležité. Vlečku v lese jsme zvládli na 4 s * a obdrželi jsme velkou pochvalu za perfektní práci a předání. No a po delší pauze a naštěstí pro pejsky i odpočinku jsme se vydali na místo, kde byly nakapané Barvy. Nervozita stoupala a já poslouchala ostatní, jak si říkají, kdo půjde Šoulačku a kdo půjde Následování. V duchu jsem přemýšlela, že vlastně Následování ani pořádně neznám a že tedy zkusíme to, co jsme si doma cvičili – Šoulačku. Nějak už to prostě dopadne a nemělo smysl Denyho plést s něčím jiným i když podstatně jednodušším. Na Barvách se postupně losovalo pořadí a na nás pořád nepřicházela řada 🙁 Nakonec jsme zůstali úplně poslední ze všech a vyrazili “šoulat”. Neodvažovala jsem se ani ohlédnout, co se děje za mnou. Nicméně Deny byl nakonec vždy tam, kde měl být a s posledním úsekem jsem se šla po jeho odložení schovat do lesa. Na pokyn zazněl výstřel a já se vracela zpátky. A ouha – Deny neležel, ale seděl. A podle rozhodčích si prý opět 2 kroky popošel, ale byli jsme nakonec pochváleni za pěknou práci a neznatelné povely a dokončili se známkou 3. Šlo se na barvu. Pro mě zcela naslepo a zcela s důvěrou v Denyho, na kterém se již velmi projevovala únava a všudypřítomné vedro. Už to ani nebyl ten temperamentní Deny, který se někam bezhlavě žene, ale vcelku pomalý Golden, který naštěstí stále neměl problém s napnutím barvářského vodítka tak, jak je vyžadováno. Cestou jsme se pomalu dostali k vyschlému potůčku, kde zbývalo pár blátivých kaluží a Deny se celkem přesvědčivě vydal po jeho bývalém toku. A ozvalo se první zatroubení. Ajaj – první sejítí, kolik jich ještě bude, než dojdeme do konce? Trochu ztrápeně jsme se vrátili zpět a na pokyn rozhodčích jsem Denyho znovu nasadila. Prodírali jsme se neuvěřitelným roštím a terénem a mám dojem, že chvílema ani rozhodčí netušili, kudy to jdeme. Ale další troubení se dlouho neozývalo. Přešli jsme mýtinu, další kousek lesa, mlází a nakonec tak 5 metrů před námi vidím položené rezavé srnčí. Neuvěřitelný pocit štěstí a úlevy! Máme to! Je to za námi! A rozhodčí se tvářili poměrně spokojeně. Ortel vynesen – máme za 3. Jupí!! Jsme stále v I. ceně. Po návratu ještě proběhl Klid na stanovišti v lese, ale vzhledem k celkové únavě psů nenastaly žádné větší problémy. Zkoušky byly u konce. V 18:30 jsme se vraceli na základnu – Oboru v Ježově – a začalo se večeřet a počítat. Při vyhlášení už bylo jenom velmi milým překvapením, že jsme se s našimi výsledky umístili na krásném 5. místě a získali titul res. CACT.
Více foto zde